#5 Pět let
V prvním letošním newsletteru se podíváme do vesmíru... a pak zase zpět na Zemi. Vlastně celé dnešní vydání se bude točit tak nějak kolem jednoho tématu. Tak hurá do toho :)
Úplně na konci druhého vydání tohoto newsletteru byl odkaz na článek o změnách jídelníčku na přelomu pleistocénu a holocénu. Protože to byl článek zajímavý, a vy jste si ho určitě nepřečetli, pojďme se na něj podívat podrobněji.
Rybaření za doby ledové
Výzkumníci se zaměřili na sladkovodní a anadromní (migrující z moře do sladkých vod) ryby na Aljašce v období mladšího dryasu, tedy v období před zhruba 12 900 - 11 700 lety. Aljaška, potažmo Beringie, byla v té době bez ledu a výzkum ukázal, že lidé v tomto období začali ryby lovit a konzumovat. Pro dnešního člověka to asi není překvapivé, ale ve skutečnosti nemáme téměř žádné důvody domnívat se, že lidé před mladším dryasem považovali ryby za nějaký významnější zdroj potravy.
Mladší dryas bylo období na konci poslední doby ledové, které zvrátilo trend postupného oteplování a znamenalo ochlazení planety o několik stupňů v průběhu velmi krátké doby (několika desetiletí) a dočasný návrat doby ledové, alespoň tedy co se severní polokoule týče. Toto období je spojeno zejména s vymíráním megafauny (např. mamutů).
A právě toto vymírání spolu s radikálním ochlazením mělo zřejmě za následek hledání nových zdrojů potravy a tedy rozšíření rybaření. Mladší dryas znamenal také změny hladin oceánů a korespondující hydrologické změny na pevnině, což mohlo souviset například s rozšířením migračních tras pro lososovité ryby.
https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.adg6802
Další potvrzení impaktní teorie z Floridy
O tom, co mladší dryas způsobilo, se stále vedou spory. Wikipedia tvrdí, že pravděpodobnou příčinou bylo přerušení atlantické poledníkové cirkulace, která přináší teplou vodu z rovníku směrem k severnímu pólu. Přerušení bylo zřejmě způsobeno přílivem obrovského množství čerstvé studené vody ze Severní Ameriky do Atlantiku. Kde se ovšem ta voda vzala, je otázkou.
Podle mě je zdaleka nejpravděpodobnější teorií impakt tělesa z vesmíru, který měl za následek extrémně rychlé tání ledového příkrovu pokrývající Severní Ameriku. A právě tento výzkum je dalším dílkem do skládačky potvrzující tuto teorii.
Náraz vesmírného tělesa do Země totiž generuje velké množství zajímavých markerů, které byly nalezeny na Floridě a datovány právě do doby před cca 12 800 lety. Tyto markery už byly nalezeny a potvrzeny na více než 40 místech na pěti kontinentech.
Mikrosféruly v sajrajtu
Tuhle starší (2017) studii jsem vybral proto, že pěkně ukazuje impaktní markery právě v Beringii, o které jsme mluvili na začátku. Beringie byla pevnina v oblasti dnešního Beringova průlivu, která tvořila pevninský most mezi Asií a Amerikou. V období poslední doby ledové byla bez ledu, a protože pevninské ledovce vázaly obrovské množství vody, byly hladiny oceánu výrazně níže než dnes.
Studie se zabývá nejenom impaktními markery jako jsou mikrosféruly (které jsou tam velmi pěkně zobrazené), ale i jejich polohou společně s nálezy megafaunálních živočichů, jako třeba mamutů. Předpokládá tak, že radikální redukce živočišné populace tak měla souvislost spíše s kosmickým nárazem, než s postupnou změnou klimatu.
Mimochodem, titulek nepřehání. Nálezy se našly ve vrstvě označované jako "muck", což je zlatokopecký termín pro vrstvu zmrzlé půdy, která zakrývala naleziště zlata. Tato vrstva obsahuje velké množství organického materiálu, takže po rozmrazení vydává značný zápach. No a muck znamená... sajrajt 😉
Dekódování starověkého zvěrokruhu
Tenhle článek původně patřil až do poslední části newsletteru, ale vzhledem k dnešnímu tématu se mnohem více hodí sem. Dr. Martin Sweatman v něm píše o dekódování pilíře 43 nalezeného v Göbekli Tepe a jeho významu pro rozluštění a datování dalších nálezů. A nejen toho. Pokud máte čas na jeden článek, přečtěte si tohle:
Pátek třináctého 2029
Pokud se astronomové nemýlí, v pátek 13. dubna 2029 by měla kolem Země prolétnout planetka Apophis ve vůbec nejtěsnějším průletu asteroidu této hmotností kategorie zaznamenaném v historii. Asteroid by se měl dostat do vzdálenosti kolem 30 000 km od povrchu Země, což je mimochodem méně, než dráha, na které obíhají geostacionární družice.
Vzhledem k tomu, že od posledního velkého nárazu nás dělí zhruba 13 000 let, asi bychom si měli těch posledních pět let užít. Už máte plány? 😉