#6 - Největší primáti, kostěné deníčky, anglický Herkules a tajemné nápisy na Sfinze

Jak zmizeli největší primáti

Největší známí primáti v historii, Gigantopithecus blacki (G.blacki), vysocí kolem tří metrů a vážící přes 250 kg, žili v dnešní jižní Číně a jejich zmizení bylo dosud obestřeno záhadou.

Giganti, jak jim výzkumníci přezdívají, byli objeveni v roce 1935 paleontologem Gustavem von Königswald, který objevil v apatyce v Hong Kongu obrovskou stoličku inzerovanou jako dračí zub. Další podobné nálezy v okolí následovaly a v padesátých letech minulého století odkryly extenzivní cesty do jižní Číny asi tisícovku zubů a čtyři neúplné čelisti. Navzdory intenzivnímu hledání se pozůstatky G.blacki nepodařilo najít nikde jinde.

Záhadou bylo zejména to, proč Giganti zmizeli, když se ostatním primátům (zejména předchůdcům dnešních orangutanů, kteří obývali stejnou oblast) dařilo. Klíčem k rozluštění záhady byla datace nálezů. Bez správné datace lze jen obtížně hádat, co bylo příčinou jejich vyhynutí.

A právě na dataci nálezů se zaměřila odkazovaná dlouhodobá studie, která kombinovala hned několik technik datování archeologických nálezů.

Výsledkem je, že G.blacki, kteří naši planetu obývali asi dva milióny let, zmizeli před 295-215 tisíci lety. Jejich životní prostředí bylo do té doby poměrně stabilní a nabízelo celoroční dostatek potravy a vody. V období před 700-600 tisíci lety se ale změnilo v krajinu s mnohem výraznějším střídáním ročních období, čemuž se přizpůsobila vegetace. Celoroční dostatek potravy tak už nebyl samozřejmostí a období hojnosti se střídala s obdobím nedostatku.

Zatímco praorangutani se této situaci postupně přizpůsobili tím, že se stali menšími a přesunuli se do korun stromů, kde byl potravy relativní dostatek celý rok, Giganti naopak ještě narostli a mimo sezónu byli odkázáni na chudou potravu, jako třeba okusování kůry stromů.

Možná, kdyby nejezdili v SUV...

Dating dirt unearths the truth about why the world’s biggest ape disappeared

The LighthouseResearcher Associate Professor Kira Westaway

Krápníkový klimatický archív

Jižní Afrika leží je z pohledu klimatu velmi zajímavé místo, protože leží na rozhraní dvou oceánů i klimatických pásem, a navíc má relativně blízko k polárnímu ledovci. Tyto věci znamenají, že místní klima bylo v historii zřejmě dosti odlišné od toho dnešního.

Paleoklimatická studie mapující 3 000 let trvající období před cca 45 000 lety využívá jeskynní krápníky. Tyto krápníky ve svých ročních přírůstcích obsahují velké množství zajímavých klimatických informací. Výzkumníci se tak domnívají, že v tomto období bylo na místě výzkumu tepleji než dnes, zřejmě kvůli tomu, že hladina moře byla výrazně níž a jeskyně, ve které byly krápníky zkoumány, tak byla dále ve vnitrozemí. Dále odhalili velmi proměnlivé srážkové úhrny s opakujícími se obdobími sucha.

Podobné studie ukazují až neuvěřitelnou vynalézavost, se kterou se dá nahlédnout do historie.

Decoding Past Climates through Dripstones

A recent study demonstrates how dripstones can be crucial for reconstructing past climates. The new approach can provide a detailed picture of the climate around early human occupations in South Africa.

University of BergenJanne-Beate Buanes Duke

Přechod ke křesťanství v Římě

Archeologický výzkum v italském městě Spello odhalil římský chrám pocházející z období vlády Konstantina I., tedy ze čtvrtého století našeho letopočtu.

Archeologové si nezvolili pro svůj výzkum Spello náhodou, ale na základě historického dopisu, kterým Konstantin I. povoluje konání náboženského svátku ve Spellu, místo toho, aby jeho obyvatelé museli cestovat někam jinam. Povolení ale podmiňuje vybudováním kostelu k uctění Konstantinových předků.

Konstantin I. vstoupil do historie vydáním tzv. Ediktu milánského, kterým ukončil pronásledování křesťanů a svoláním prvního ekumenického koncilu do Nikáje. Je považován za prvního křesťanského císaře Římské říše.

Potvrzení existence pohanského chrámu z tohoto období tak ukazuje, že přechod z pohanství ke křesťanství nebyl nijak rázný, ale představoval postupný proces, ve kterém se mísily kultury, až jedna z nich získala navrch.

Cult Mentality: SLU Professor Makes Monumental Discovery in Italy

Douglas Boin, Ph.D., a professor of history at Saint Louis University, made a major announcement at the annual meeting of the Archeological Institute of America, revealing he and his team discovered an ancient Roman temple that adds significant insights into the social change from pagan gods to Christianity within the Roman Empire.

Kostěné deníčky

Archeologové z University of Cambridge vytvořili projekt "After the Plague", který mapuje životy obyčejných lidí za a po období morové epidemie v Británii. Další studie mapuje fungování středověkého špitálu v Cambridge, který fungoval od 13. do 16. století.

Studie se zaměřuje na fungování sociálního systému, tedy zejména na to, kdo a proč se do špitálu dostal. Z pomoci byli vyloučeni malomocní, těhotné ženy a choromyslní, ale zbytek obyvatelstva měl v zásadě šanci na pomoc v případě problémů.

Jedním z hlavních požadavků na pacienty byla zbožnost, pacienti tak byli vyzývání k modlitbám za mecenáše špitálu, který tak sloužil vlastně jako továrna na modlení, které mělo mecenášům zajistit zkrácení pobytu v Očistci.

Studium DNA a kostěných pozůstatků ukázalo, že pacienti trpěli celým spektrem chronických nemocí, ale měli méně známek po úrazech a fyzické práci, než běžná populace, což poměrně nepřekvapivě ukazuje na to, že pobyt ve špitále byl zřejmě méně fyzicky náročný, než běžný život.

Zajímavým nálezem byla asi desítka mužských koster, které výzkumníci identifikovali jako učence. Většina lidí měla v té době asymetricky vyvinuté pažní kosti ukazující na těžkou práci v mládí. Tito lidé ale měli kosti vyvinuté stejnoměrně, ale jejich ostatky nevykazují známky chudoby nebo chronických nemocí. Tito lidé tak zřejmě nepracovali fyzicky, ale i přesto byli normálně vyvinutí s dobrou stravou a dožili se stáří. Jejich nález ve špitálním hřbitově ale dokazoval, že ani to je neuchránilo od upadnutí do chudoby ve stáří.

‘Bone biographies’ reveal life and times of medieval England’s common people

Researchers have given medieval Cambridge residents the ‘Richard III treatment’ to reveal the hard-knock lives of those who lived in the city during the University’s earliest years.

University of Cambridge

Změny ústního mikrobiomu po morové epidemii

A v Británii ještě zůstaneme. Nová studie se zaměřila na výzkum ústního mikrobiomu z kalcifikovaného zubního plaku na 235 lidech z Anglie a Skotska, kteří žili mezi léty cca 2 200 př. n. l. až 1853 n. l.

Výzkumníci identifikovali celkem 954 mikrobiálních druhů, které rozdělili do dvou kategorií. Jedna byla charakterizována rodem Streptococcus, který je typický pro moderní populaci, a druhá rodem Methanobrevibacter, dnes považovaném v moderní populaci v zásadě za vyhynutý .

Bakterie z první kategorie jsou charakteristické pro stravu obsahující nízké množství vlákniny a větší množství karbohydrátů, stejně jako mléčných výrobků. Proti tomu bakterie z druhé skupiny v zásadě neumí trávit mléko a cukry.

Streptokoky souvisí s onemocněním zubů a dásní, přes které se dostávají do krevního oběhu, a mohou tak způsobovat nebo přispívat k celé řadě onemocnění, jako jsou dýchací choroby, revma, cévní onemocnění, nebo cukrovka. Oproti tomu Methanobrevibakterie jsou asociovány s kostními onemocněními.

Zajímavý fakt ze studie byl zejména ten, že druhá morová epidemie v polovině 14. století, které podlehla zhruba polovina evropské populace, měla zřejmě znatelný vliv na změnu převažujícího ústního mikrobiomu. Streptokoky převažovaly do té doby hlavně mezi bohatou populací, protože neodpovídaly stravě většiny obyvatelstva. Protože ale větší šanci přežít morovou epidemii měly právě bohatší (a tedy lépe živené) vrstvy, po odeznění epidemie začaly převažovat právě streptokoky.

Právě tyto moderní mikrobiomy zřejmě přispívají k celé řadě chronických onemocnění.

Study of ancient British oral microbiomes reveals shift following Black Death | Penn State University

The Second Plague Pandemic of the mid-14th century, also known as the Black Death, killed 30% to 60% of the European population and profoundly changed the course of European history. A new study led by researchers from Penn State and the University of Adelaide suggests that this plague, potentially through resulting changes in diet and hygiene, may also be associated with a shift in the composition of the human oral microbiome toward one that contributes to chronic diseases in modern-day humans.

​Penn State NewsSara LaJeunesse