#7 Balkánské proměny, kentauři, mor, války a kybernetická bezpečnost

Proměny populace na Balkáně

Analýza Ancient DNA jedinců žijících na Balkánském poloostrově v prvním tisíciletí našeho letopočtu přinesla několik překvapení. Výzkumníci nenašli žádné genetické spojitosti s Itálií, i když v té době byl Balkán součástí římské říše. Zhruba od sedmého století, tedy po pádu západořímské říše, se začínají objevovat Slované, což se odráží v dnešním stavu, kdy většina místních obyvatel má 30-60 % slovanských předků.

Výzkumný tým zkoumal DNA 136 jedinců z dvaceti různých regionů. Soustředili se na tři období - expanze římské říše (1-250 n. l.), pozdní císařství (cca 250-550 n. l.) a období po pádu západořímské říše (cca 550-1000 n. l.). Překvapením byla nejen již zmiňovaná absence genetického spojení s dnešní Itálií, ale zřejmý příliv lidí ze západní Anatolie (dnešního Turecka), nebo třeba další důkazy o čilé migraci v rámci impéria i mimo něj. Například jeden ze zkoumaných jedinců byl 16letý mladík se 100% původem z východní Afriky. Navíc izotopová analýza jeho zubů ukázala, že pravděpodobně vyrostl na nějakém vzdáleném místě.

V době pozdního císařství našli migranty se smíšeným původem ze severní Evropy a pontsko-kaspické stepi, což ukazuje na pohyby národů v tomto období. Po pádu západní říše ale toto etnikum úplně mizí a nahrazuje je příliv lidí z východní Evropy. Po roce 700 n. l. je populace geneticky v podstatě stejná jako dnešní obyvatelstvo Balkánského poloostrova.

Ancient DNA analysis reveals how the rise and fall of the Roman Empire shifted populations in the Balkans

Despite the Roman Empire’s extensive military and cultural influence on the nearby Balkan peninsula, a DNA analysis of individuals who lived in the region between 1 and 1000 CE found no genetic evidence of Iron Age Italian ancestry. Instead, a new study has revealed successive waves of migrations from Western Anatolia, central and northern Europe, and the Pontic-Kazakh Steppe during the Empire’s reign.

ScienceDaily

Akustické rituály v Ďáblově chrámu ve Finsku

Ve východofinském národním parku Koli je 34 metrů dlouhá skalní průrva známá jako Pirunkirkko, neboli Ďáblův chrám (místní pojmenování související s peklem a ďáblem je mimochodem ve Finsku překvapivě časté). Tato průrva sloužila odnepaměti jako místo pro magické, čarodějnické a šamanské rituály, které zahrnovaly hlasité zvuky jako zpívání, dupání, nebo bubnování.

Výzkumníci z helsinské univerzity zjistili, že hladké zdi v průrvě mají specifickou rezonanční charakteristiku, která opakuje a zesiluje tóny na frekvenci 231 Hz.

Podobné rezonanční charakteristiky vznikají na místech s pravidelnými hladkými stěnami, takže je dobře známe ze staveb, ale v přírodě jsou poměrně vzácné. Naši předkové je ale zřejmě znali a využívali, protože tyto fenomény provází například paleolitické nástěnné malby z francouzských a španělských jeskyní.

K čemu je ale využívali, je zatím velká neznámá. A přiznám se, že mě by to hodně zajímalo.

Jak takový efekt vypadá v realitě se můžete sami přesvědčit na následujícím videu (doporučuji poslech přes sluchátka):

Was “witchcraft” in the Devil’s Church in Koli based on acoustic resonance? – The crevice cave has a unique soundscape

A new study investigates the acoustics of Pirunkirkko and explores whether the acoustic properties of the cave could explain the beliefs associated with it.

University of Eastern Finland

Jak klima ovlivňovalo pravěkou populaci ve střední Evropě

Výzkumníci univerzity v Kielu zkoumali tři regiony střední Evropy (Hercynsko, česko-rakouský a severní předalpský) v období 3550-1550 př. n. l., tedy od pozdního neolitu do střední doby bronzové. Zjistili, že populace těchto tří regionů kolísaly v souladu s klimatickými změnami, což asi není úplně překvapivé.

Zajímavé ale bylo to, že když jedna z oblastí zažívala rozvoj, ostatní dvě se dostávaly do útlumu, což značí, že se regiony rozvíjely na úkor ostatních, zřejmě z důvodu migrace "za lepším".

Měnící se hydroklimatické podmínky byly ale zřejmě nejdůležitějším faktorem. V teplých a vlhkých obdobích nastával obecně rozvoj a specializace ve všech oblastech (například rozvoj metalurgie v únětickém regionu). Když se ale klimatické podmínky zhoršily, specializace se stala spíše přítěží. Na horšící se klima tak lidé reagovali například zlepšováním komunikací, které usnadňovaly obchod i přesun.

Horšící se klimatické podmínky měly ale za následek i větší stratifikaci společnosti. Čím horší podmínky byly, tím více se společnost dělila na bohaté a chudé, což dokládají zvětšující se rozdíly ve pohřbech.

Studie tohoto typu, tedy mapující archeologické nálezy s paleoklimatickými, nám dávají nové a velmi zajímavé vhledy na vývoj lidské společnosti a její provázání s přírodou. Skoro to začíná vypadat, že se klima měnilo pořád...

Demographic dynamics between 5500 and 3500 calBP (3550–1550 BCE) in selected study regions of Central Europe and the role of regional climate influences

With their rich Late Neolithic to Early Bronze Age archives, the Circumharz region, the Czech Republic/Lower Austria region, and the Northern Alpine Foreland are well-suited for research on potential links between human activities and climate fluctuations of this period with pronounced archaeological changes. In this paper, we reconstruct the rate and density of the available 14C data from 5500 to 3500 calBP (3550–1550 BCE). We ask to what extent population patterns varied over time and space, and whether fluctuations in human populations and their activities varied with local/regional climate changes. To answer these questions, we have compiled an extensive list of published radiocarbon dates and created 14C sum calibrations for each region. We also compare population dynamics with local and regional palaeoclimate records derived from high-resolution speleothems. At the regional scale, the results suggest a causal relationship between regional climate and population trends. Climate and associated environmental changes were thus at least partly responsible for demographic trends. These results also allow us to question the motivation for the construction of so-called “Early Bronze Age princely tombs” in the Circumharz region during a period of population decline. Among other things, it can be argued that the upper echelons of society may have benefited from trade relations. However, this process was accompanied by ecological stress, a cooling of the winter climate, a decline in the total population and an increase in social inequality.

PLOS ONERalph Großmann ,

Tajemná hlava kentaura v Dánsku

V roce 1688 přivezl dánský kapitán Moritz Hartmand dvě hlavy z athénského Partenónu. Kapitán sloužil v benátském loďstvu a účastnil se tehdejšího ostřelování Akropole a tyto dvě hlavy daroval dánskému králi Kristiánovi V. Kentauří hlava se dostala do královské Kunstkammer, ze které se později stalo dánské národní muzeum, kde je dodnes.

Mramorová hlava původně patřila soše kentaura patřícího ke scéně znázorňující Kentauromachii, tedy boje Lapithů s Kentaury. Podle jedné verze mýtu pozval lapithský král Peirithoos kentauří bratrance na svou svatbu s Hippodameiou, ale ti se strašlivě opili, začali výtržničit a snažili se unést nevěstu a další přítomné ženy. V nastalé řežbě byly ženy uchráněny a téměř všichni Kentauři povražděni. Prostě celkem obyčejná balkánská svatba. Kentauří hlava ale obyčejná není, protože je hnědá. Mramor je pokrytý hnědou vrstvou, o které nikdo neví, co to vlastně je.

První pokusy o rozluštění se datují do roku 1830, kdy si vědci chtěli potvrdit teorii, že vrstva jsou pozůstatky původní hnědé barvy. Tato teorie se nakonec nepotvrdila, tak bylo usouzeno, že je to výsledek chemické reakce mezi mramorem a vzduchem, nebo že mramor obsahoval železné částice, které které se nějak dostaly na povrch.

Další výzkum přišel v roce 1851, kdy německý chemik Justus von Liebig zjistil, že vrstvička obsahuje oxaláty, tedy soli kyseliny šťavelové. To bylo později potvrzeno, ale původ oxalátů zůstával záhadou.

Nejnovější studie dánských, britských a italských vědců se rozhodla tuto záhadu rozluštit jednou provždy. Pět vzorků podrobili všemožným analýzám nejmodernějšími technikami, aby zjistili, jestli hnědá barva nemůže být biologickým produktem nějaké řasy, houby, nebo třeba lišejníku. Přes velmi důkladný rozbor se jim nepodařilo zjistit žádnou přítomnost biologického materiálu ani barviv, které také hledali. Místo toho zjistili, že hnědá vrstva není jedna, ale jsou ve skutečnosti dvě, každá o tloušťce asi 50 mikrometrů, které se navíc liší svým složením.

Oxaláty a jejich minerály weddelit a whewelit (fakt) se potvrdily a existence dvou separátních vrstev v podstatě vyloučila všechny dosavadní teorie o reakci se vzduchem nebo migraci železa.

Na konci studie musel výzkumný tým přiznat kapitulaci. Záhada tak zůstává stále neobjasněna.

Analyses of the brown stain on the Parthenon Centaur head in Denmark - Heritage Science

In 1688 two sculptural fragments, a head of bearded man and a head of an unbearded youth, arrived in Copenhagen, sent from Athens as a gift to King Christian 5. They were placed in the Royal Kunstkammer, their provenance given as the Temple of Artemis in Ephesos, one of the Seven Wonders of the World. Almost a hundred and fifty years later, in the early 1820’s they were noticed and studied by two scholars independently visiting the Kunstkammer. However, both concluded that the two heads belonged to one of the metopes decorating the south side of the Parthenon temple on the Acropolis in Athens, showing fighting between Greeks and the mythical Centaurs, part man and part horse. In the 1830’s another sculptural fragment, a horse’s hoof, obtained through the German archaeologist and state antiquary of Greece, Ludwig Ross, reached Copenhagen. It was forwarded by the Danish consul to Athens, C.T. Falbe, as a gift to King Christian 8. The inventory reads: ‘… was found on the Acropolis near the Parthenon temple and is supposed to belong to one the Centaurs on the metopes.’ The present paper focuses solely on the head of the Centaur.A brown stain was noticed on the Parthenon marbles as early as 1830 by the British Museum and has ever since eluded a deeper understanding of its genesis despite many investigations and attempts of analyses. A quite similar brown stain can be observed on the Centaur’s head in Copenhagen as well.The present study reports analyses by LA-ICP-MS, SEM–EDX, µXRD, GC–MS, and LC–MS-MS, as well as optical microscopy of five small samples sequestered in 1999 from the Centaur head curated by the National Museum of Denmark. Our analyses show that the brown stain consists of two consecutively added surficial layers of the calcium oxalate minerals whewellite and weddellite. Despite a thorough search using proteomics, we have found no viable organic precursor material for the oxalates. Our results do not solve the mystery of the formation of the brown stain, but they do further qualify the structure and characterization of the brown stain.

SpringerOpenKaare Lund Rasmussen

Dopad morové epidemie na genetickou variabilitu v Anglii

Mezinárodní tým výzkumníků se zaměřil na dopady na to, jak morová epidemie v Anglii ovlivnila genetickou variabilitu populace. Protože morové epidemie byly nezvykle dlouhé a zabíjely velké množství lidí, existují teorie, že přeživší populace sdílela některé společné genetické znaky, jako třeba zvýšenou odolnost proti infekčním nemocem.

Výzkumníci tak porovnali genetické profily 275 lidí z doby před a po morové epidemii ze všech možných sociálních vrstev. Výsledky studie tak přinášejí některé nové poznatky o sociální struktuře tehdejší společnosti, nebo třeba o genetické příbuznosti mezi jednotlivými vrstvami. Zjistili také, že morové rány neměly vliv na na migraci ze severských zemí. Co ovšem nezjistili, je změna genetického profilu po epidemii.

To, že něco takového nezjistili, samozřejmě neznamená, že nic takového neexistovalo, ale spíše to ukazuje na to, že výběr přeživšího obyvatelstva probíhal na základě širších souvislostí.

Genetic study offers little evidence of Black Death having selective impact on genetic variation in England

A team of archaeologists, geneticists and pathologists affiliated with a host of institutions across Europe, working with one colleague from the U.K. and another from the U.S., has found little evidence of the Black Death causing genetic variants to arise in affected populations.

Phys.orgBob Yirka